Zajímavosti

ŽIVELNÉ POHROMY

Nejen poddanstvím a válkami v minulých staletích strádali obyvatelé naší vesnice,
ale i přírodními živly byli pronásledováni a stíháni tak, že často museli vesnici takřka z
popelu vyhrabávat po ničivém požáru a znova zase budovat.

• R. 1800 vyhořela celá vesnice. Byly to dřevěné, ale i hliněné budovy slámou kryté. Tři domky uprostřed návsi shořely do základů a nebyly již na svém místě obnoveny, ale byly znovu postaveny nad vesnicí - na Klíně - do řady tří domků, které tam již stály.
• R. 1842 opět vyhořela větší část vesnice mimo č. 4, 5, 33, 34, 35 a kromě stodol pravé strany a stodoly v č. 3.
• R. 1873 vypukl požár v č. 16 a vyhořela č. 16, 15, 14, 13, 12, 11, 10 a 9. O tomto požáru mi můj otec vyprávěl. Bylo to v neděli. Jeho rodiče byli v kostele na ranní mši a dědeček byl doma a spal na peci. Můj otec se svou sestrou skotačili ve světnici u okna. Když uviděli, že se naproti v č. 16 velice kouří ze střechy, chtěli dědečka vzbudit, ale on jim pohrozil, že jak nedají pokoj, dostanou řemenem. Když plameny vyšlehly do výše, přece dědečka vzbudili, ale to se již požár rychle šířil na další stavení. V domě č. 16 se měl toho dne odpoledne konat pohřeb menšího dítěte a tak tam připravovali pohoštění. Rakev se zemřelým sotva stačili vynést na louky před vesnicí.
• R. 1875 vyhořely (na Klíně) 3 domky, a to č. 28, 30 a 31 (zapálily děti).
• R. 1879 vyhořela stodola v č. 24 (požár vznikl v noci).
• R. 1881 velký požár vznikl v poledne 5. dubna v Č. 6 a vyhořela č. 1, 2, 3, 6, 7, 8, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24,25, 26 a 27 i se stodolami, kromě stodol na pravé straně; na levé straně obstály stodoly v č. 3, 17 a 24. Požár byl velmi zuřivý a rychle se šířil, poněvadž byl silný vítr. V č. 25 uhořely 3 osoby. Domek č. 1 nebyl již po požáru na původním místě více obnoven.
• R. 1887 vyhořely stodoly při číslech 11 a 12.
• R. 1898 sjel blesk do věže na kapli, ale mnoho škody nenadělal. Spálil jen vrabčí hnízda ve věži, uvnitř byl shozen velký kříž, rozházeny a rozbity skleněné věci na oltáři.
• R. 1906 vyhořely na Klíně tři domky č. 33, 34 a 35 (zapálily děti).
• R. 1907 shořela v obci stodola v č. 15.
• R. 1908 hořelo v č. 29 - v poledne - ale neshořelo celé (oheň byl založen).
• R. 1910 sjel blesk do stavení č. 13 a shořely střechy nad obytnými a hospodářskými budovami v č. 13 a 14 - kromě stodol.
• R. 1920 shořely stodoly v č. 9 a 10; hořelo v neděli odpoledne. V místním hostinci byla právě taneční zábava (zapálily děti).
• R. 1922 shořela v mlýnské zahradě sušírna ovoce. Sušil v ní ten den p. Nezdařilík z Blazic. (Nebyla již obnovena.)
• R. 1929 shořela v noci poslední dřevěná, doškem (slámou) krytá stodola v č. 13.
• R. 1938 shořel do základů poslední dřevěný a slámou krytý domek č. 5. Nově založený hasičský sbor zde prodělal první křest ohněm.
• R. 1950 shořel celý dřevěný včelín v Č. 12.
• R. 1960 dne 29. dubna po poledni shořela v č. 16 střecha nad obytnými i hospodářskými budovami i nad vepřínem, který si tam JZD vybudovalo ze stodoly. Prohořely také stropy nad stájemi. Zahynulo jedno prase a koza. Požár vznikl od vadného komína v přípravně krmiva při vepříně JZD. Zároveň přitom vyhořela stodola v č. 15.
• R. 1979 30. prosince ve večerních hodinách, byl zpozorován požár v malé dílně, kterou si majitel č. 8 p. Ležák Antonín postavil na své zahradě. Ke zdolání požáru byli pozvaní profesionální hasiči z Přerova. Oheň poškodil vnitřní zařízení dílny a střechu, dále se nerozšířil. Při této akci, došlo k zajímavé události. Hasiči z Přerova, po příjezdu na místo požáru se rádiovou vysílačkou domlouvali s ústřednou v Přerově, při tom měli vysílačku naladěnou na takovou frekvenci, že tento signál zachytily některé televizní přijímače a tak se někteří občané dozvěděli až z televize, že v Radkovách hoří.
• R. 1992 7. 7. dopoledne shořel včelín na zahradě za č. 45 a v něm uhořel majitel pan Jaroslav Koláček.

POVODNĚ A JINÉ POHROMY

Nejen oheň, ale i voda často svými záplavami působila hodně Škody. Poněvadž potok, který protéká pod naší vesnicí, sbírá vodu ze širokého okolí a jeho řečiště bylo a místy ještě je velmi klikaté, takže v některém úseku se obrací do zpátečního směru, působily přívaly vody po prudkých a náhlých deštích nebo po náhlém tání ledu a sněhu záplavy, mnohdy odnesly i úrodu. Voda se rozlévala často po celé Šíři luk, od Lhoty až za mlýn k Dřevohosticím a v dolní části obce až po č. 13. Také potok protékající obcí, který sbírá vodu z větší části katastru obce, v době přívalu vody se rozléval na návsi; voda vnikala do kaple a obydlí stojících blíže potoka.

V r. 1957 dne 13. srpna v 10 hodin večeř se přihnala náhle ve směru od Přerova prudká bouřka s kroupami a větrnou smrští, která nadělala mnoho škody na budovách, polích a stromoví. Byla otrhána a rozbita krytina na střechách, vytlučena okna, stržena věž na kapli, silné stromy vyvráceny a slabší ukrouceny nebo vyrvány i s kořeny a odneseny. Poněvadž bylo již téměř po žních, byly poškozeny nejvíce pícniny, brambory a řepa. Zajímavé přitom bylo, že tato bouře se hnala jen ohraničeným pásmem a zasáhla nejvíce dolní část obce a severovýchodní část katastru. V obci není pamětníka takové pohromy.

V poslední době naši obec postihla opakovaně třikrát povodeň, při které byly zatopeny hospodářské budovy i obytné místnosti v č. 2, 3, 29, jednou i částečně vč. 14,15,16. První byla 30. dubna 1974, druhá 24. května 1990, třetí 7. června 1995. Stalo se to pokaždé, když na polovině katastru byla naseta cukrovka, po rozorání polních cest a vytvoření velkých honů v r. 1973.

Také různé choroby a epidemie byly častou metlou pro obyvatele vesnice. Po první světové válce rozšířila se nakažlivá a zákeřná choroba - chřipka. Říkalo se jí tehdy "španělská chřipka"; v r. 1969 se rozmohla jiná chřipka - "Hongkong", po níž hodně následují zápaly plic a onemocnění horních cest dýchacích. O moru v naší obci není písemných záznamů. Rovněž tak nakažlivé nemoci dobytka byfy dosti častým a nevítaným hostem.Sliníavka a kulhavka hovězího a vepřového dobytka působila citelné ztráty. Zvláště rok 1938 zůstal v paměti občanů; slintavka a kulhavka se silně rozšířila a obce - i naše - byly uzavřeny a styk obyvatel velmi omezen. Ze zamořených hospodářství se nesměl nikdo vzdálit ani na nákup do obchodu. Ztráty na dobytku byly značné.

U vepřového dobytka se šířila nakažlivá obrna. Zvíře přestalo přijímat potravu, potácelo se, ochromlo a muselo být co nejdříve poraženo. Někdy však zviře uhynulo dříve než je mohli porazit.

Z toho, že naši předkové ze všech těch pohrom vyvázli a spěli k dalším úspěchům, můžeme se domnívat, že to byli lidé přičinliví, houževnatí, pracovití a vytrvalí. Vždyť po všech těch pohromách, které je stíhaly, neskládali ruce v klín, ale vždy znova a znova se pouštěli do práce a budování. Milovali svou ves a vážili si svých rodných brázd, které téměř holou rukou obdělávali, aby z nich vydobyli co největší kus chleba pro sebe, svoji rodinu a celý národ.

Proto můžeme sledovat v dějinách naší obce staré rody, které se po staletí udržely svými potomky na jednom místě, na jednom Čísle, až do nynější doby. Jsou to od r. 1749 č. 12 - rod Chlápků, č. 18 - rod Baďurů, č. 21 - rod Chytilů. Od r. 1772: č. 3 - rod Chytilů, č. 5 - rod Vrtělků, č. 13 - rod Zemánků, č. 17 - rod Mikešků.

Byli nejen vytrvalí v zajišťování svých hmotných statků, ale nezapomínali rozvíjet se a obohacovat ani po stránce kulturní.