Radkovy obec
Radkovy
Drobečková navigace

Úvodní stránka > Historie

Historie

Z OBCE DĚJIN RADKOVY

Psané prameny se o vsi Radkovy zmiňují dosti pozdě, takže pro nejstarší dějiny všije nutno využít formy místního názvu, zeměpisné polohy a archeologických nálezů. Radkovy leží na samé periferii původně osídleného úžení a jejich poloha naznačuje, že vznikly z Dřevohostic (původně Třebohostice). Když se obyvatelé Dřevohostic rozmnožili a v jejich nejbližším okolí nebylo již vhodných pozemků, jedna rodina nebo několik rodin se usídlilo v blízkém okolí a založilo novou ves. Otec této rodiny slul zřejmě Radek a odtud vzniklo pro novou ves pojmenování Radkov, tj. Radkova ves. Původně bylo užíváno pro ves označení Radkov, ale v 16. století (poprvé r. 1522) se počal uplatňovat tvar Radkovy. Odtud se užívalo střídavě pojmenování Radkov i Radkovy, až úřední název ustrnul jako Radkovy. Podle jména lze soudit, že založení Radkov proběhlo někdy ve 12. či spíše 13. století. Různé nálezy se staly v trati Zámčiska; poněvadž nemáme po ruce popis nalezených předmětů, nelze říci, zda se tu jednalo o předhistorické hradisko nebo o středověkou tvrzku, o které však z písemných pramenů není zpráv.

Někdy v 2. polovině 13. nebo v prvé polovině 14. století se stala s Radkovami další změna, totiž jejich přeměna napravo zákupni. Pozemky vsi byly rozděleny rovným dílem mezi hospodáře a každý takový díl se nazýval lánem. Později ovšem došlo k dělení těchto lánů na půllány a na čtvrtlány. Právo zákupni zaručovalo majiteli lepší právo k půdě, sedlák nemohl být vyhnán ze statku, pokud řádně hospodařil a plnil své povinnosti. Poněvadž zákupni právo bylo výhodnější nejen pro poddaného, ale i pro držitele panství, upouštěli držitelé panství od vlastního hospodaření a rozdělili všechny polnosti mezi poddané. Tím ovšem nebylo potřebí robot a povinnosti sedláků spočívaly v placení úroku z usedlosti (byla to tedy určitá forma dědičného aždému lánu byla vyměřena stejná plocha půdy ve třech tratích, z nichž jedna se osívala jařinou, druhá ozimem a třetí se úhořila. Tento postup se střídal rok od roku. Poněvadž v každé trati musil být užíván stejný způsob osevu a protože se trati, která byla úhorem, užívalo za pastvisko, které musilo být ohrazeno, musíla se vyvinout selská samospráva, které stál v čele burmistr (nikoliv purlmistr) a několik starších. Naproti tomu rychtář byl zřízencem vrchnosti, vybíral pro vrchnost dávky, byl prostředníkem mezi vrchnosti a poddaným a dbal o bezpečnost ve vsi.

Původním půdorysem Radkov byla tak zvaná silnicovka. Ves se táhla ve dvou řadách domů podle cesty. Na obou koncích vsi byla brána, která se na noc zavírala, takže ves tvořila uzavřený celek. Někdy v prvé polovině 14. století se obyvatelstvo Radkov rozmnožilo natolik, že z Radkov byla založena další ves Radkova Lhota. Název této vsi vznikl odtud, že noví osedlici byli po několik let osvobozeni od placení vrchnosti, dostali lhůtu; odtud název Lhota. Pojmenování Radkova pak vzniklo odtud, že obyvatelé do Lhoty přišli z Radkova.

Jako první zpráva o Radkovech se uvádí, že r. 1358 Jindřich z Drahotuš zapsal své manželce Evě 250 hřiven věna na svém díle Drahotuší, Milenova a Radkova. Žel, tato zpráva se však netýká našich Radkov, ale Radikova na Hranícku. Prvá zpráva o Radkovech pochází ve skutečnosti z let o něco později. Jeník z Dobrotic prodal r. 1371 Matoušovi ze Šternberka celé vsi Bořenovíce a Radkovy.

Radkovy náležely tedy původně, pokud lze sledovat, k statku dobrotickému, kterým vládli nejméně od r. 1269 vladykové z Dobrotic. V sedmdesátých letech bylo jejich panství již v rozkladu a týž Jeník z Dobrotic prodal tvrz Dobrotice s příslušenstvím k hradu Obřanům, kdežto Radkovy přešly prodejem z r. 1371 k panství lukovskému. Při tomto panství však nezůstala ves dlouho. Již r. 1373 vložili Matoušovi synové Zdeněk a Jan ze Šternberka celou ves Radkovy a v Lipové tři celé lány a čtvrt Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka. Odtud náležely Radkovy k panství dřevohostickému. Ctibor z Cimburka zapsal r. 1374 věno na Radkovech své manželce Markétě, která r. 1398 již jako vdova postoupila své véno na Radkovech a na Lipové svému synovi Předborovi z Cimburka. Také r. 1412 se Radkovy jmenují při panství dřevohostickém; tehdy se poprvé připomíná mlýn v Radkovech. Páni z Cimburka byli stoupenci strany husitské; Dřevohostice (a tím i Radkovy) nepodrželi však dlouho. Jan z Cimburka vložil r. 1447 tvrz a městečko Dřevohostice s dvorem, Turovice s dvorem, Radkovy a půl vsi Lipové Oldřichu Stošovi z Bránic. Namnoze se uvádí, že za husitských válek Radkovy zpustly a jako pusté Radkovsko se uvádějí v deskovém vkladu z r. 1480; teprve později prý byly Radkovy znovu osazeny. To však neodpovídá pravdě, R. 1480 totiž Oldřich Stoš z Kouníc vložil do zemských desek Janovi, Bernartovi, Václavovi a Jindřichovi bratřím vlastním z Žerotína, tvrz a městečko Dřevohostice, Turovice, Radkovy, půl Lipové, Lhotku, pustinu Karlovsko a kostelní podací v Dřevohosticích. Za válek husitských nezpustly tedy Radkovy, ale Karlovsko.

Zato je neluštitelná jiná záhada. V 15. století se jmenuje vládycký rod z Radkova, který nelze umístit jinam, nežli do našich Radkov. R. 1415 vzala Ofka z Radkova na spolek na své věno, které jí mělo být zapsáno na Radkově. Z téhož rodu se jmenuje r. 1415 Staněk z Radkova, který držel nějaký majetek v Měsíčné Lhotě (Měsíčná Lhota zanikla v sousedství Radkov). Jako poslední z rodu se jmenuje 1502 Jiří z Radkova, který vlastnil s manželkou Barborou z Chýlec půl dvora v Chýlcích (Chýlce splynuly s Veselíčkem na Lipnicku). Podle pramenů celé Radkovy náležely k panství dřevohostickému, takže pro nějaký vládycký rod nezbývalo ve vsi místa. Je však dobře možné, že tento rod držel tvrzku na Zámčicku a že tato tvrzka ve válkách husitských zanikla.

Páni z Žerotína podporovali na panství dřevohosíickém jednotu bratrskou. V Dřevohosticích byl bratrský sbor doložen již v prvé polovině 16. století a je dosti pravděpodobné, že čeští bratří bylí i v Radkovech. Nelze ovšem mluvit, že by obyvatelé vsi byli veskrze bratrského vyznáni, neboť jednota bratrská byla společností lidí po stránce mravní i náboženské vybíraných a čítala jen vefmi málo příslušníků. Fara a kostel v Dřevohosticích, kam byly Radkovy přifařeny, byly v rukou podobojích a lze se odtud domnívat, že velká většina obyvatelstva Radkov byla tehdy téhož vyznání.

Ostatně Bedřich ml. z Žerotína prodal již r. 1566 Dřevohostice s příslušenstvím, tedy i Radkovy, Hynkovi Pavlovskému z Vidbachu. Po smrti Hynkova syna Jana Pavlovského uvázali se v panství dřevohostícké Vilém a Jan bratři vlastní Vanečtí z Jemnický a ještě před koncem 16. století známý Karel st. z Žerotína. Ten prodal r. 1617 panství, tj. tvrz a městečko Dřevohostice, Turovice, Nahošovice, Hradčany, Šišmu, Pavlovice, Prosinky, Kladníky, Bezuchov, Oprostovice, Žákovice, Mrlínek, Sovadinu, Lhotu, Radkovy, Lipovou, Křtomile i s kostelními podacími za 95.000 zl mor. Janovi st. Skrbenskemu z Hřiště. Jan Skrbenský se zúčastnil vynikající měrou stavovského povstání; po bitvě bělohorské bylo mu panství dřevohostické konfiskováno a prodáno Václavovi knížeti z Lobkovic.

Přímé zprávy o Radkovech z doby předbělohorské jsou velmi sporé. V berních registřích z r. 1516 jsou uvedeny vsi Radkovy a Lhota Radkova pospolu; bylo v nich 28 poddaných a jedna usedlost byla pustá. Bylo z nich zaplaceno 6 a půl zlatého, které přinesli tamní obyvatelé Matěj Valatka a Jan Sedlák. Dále se jmenují k r. 1571 radkovští usedlíci mlynář Tomáš, tesař Kuba, Mikuláš Smažilík a Martin Macháň.

Pravidelnější jsou prameny z doby pobělohorské, neboť čas od času byly zapisovány soupisy pozemkového vlastnictví k účelům zdanění. Prvý takový soupis rustikální (tj. poddanské) půdy se konal r. 1657. Jeho protokoly se nezachovaly, známe je však z operátů druhé lánové visitace z r. 1679. Jestliže kolem r. 1625 bylo panství dřevohostické označováno jako velmi zpustošené, je podivné, že r. 1657 nacházíme v Radkovech všechny usedlosti osedlé. Radkovy nenáležely již k panství dřevohostickému, neboť Václav kníže z Lobkovic prodal r. 1635 Janovi z Rotálu k panství bystřickému vsi Šišmu, Kladníky, Bezuchov, Oprostovice, Žákovice, Mrlínek, Sovadinu, Lhotu, Radkovy, Lipovou a Křtomil.

Teprve po r. 1657 některé usedlosti v Radkovech zpustly. Pololáník Mikuláš Škop zahynul r. 1662 podivnou smrtí, spadl z holešovského zámku; jiný pololáník Martin Šoustal r. 1663 zemřel a pololánik Macek Doležel 1671 odešel. R. 1679 bylo tedy v Radkovech osedlých 16 půllánů, 1 podsedek s polmi a dva podsedky bez poli; pusté byly tři půllány. Orná půda byla podle bonity zařazena dvěma třetinami do I. (nejlepší), třetinou do II. (prostřední) třídy. K půllánu se počítalo 35 měříc polí, k podsedku s polmi 8 měřic. Vedle toho bylo však v Radkovech mnoho poli úročních, od gruntů oddělitelných. Takových bylo u osedlých usedlostí 243 měřic a u pustých usedlostí 32 měřic. Celkem se napočtlo u osedlých usedlostí 51 kusů polí o 779 staromoravských měřících, u pustých 131 staromoravských měřic polí.

V té době byl rychtář čas od času určován vrchností, ale r. 1747 tu byla založena dědičná rychta. Rychtářství se pak dědilo. Někdy kolem r. 1700 došlo k novému dělení půdy a k půlíánu bylo pak počítáno 44 7/9 staromoravské měřice polí.

K pořízení nového katastru došlo r. 1749 (katastr obsahoval opět jen rustikální pozemky). Toho roku obec vlastnila 51 měřic polí, 34 měříc úhoru, luk na 1 vůz sena a 16 měřic lesa. Vcelku bylo naměřeno 924 4/8 měřic polí, 34 měřic pustých polí, 9 6/8 měřic zahrad, 6 měřic lesa a luk na 33 1/2 vozu sena. Počítalo se, že z měřice výsevku se urodí 2 1/2 měřice zrna. Z některých polí dešťová voda splachovala prst. Pole se zpracovávala 4 koňmi, orala se čtyřikrát do roka. U pololánu se počítalo s osetím 7 měřic pšenicí, žita se však pěstovala více nežli pšenice; dále 4 6/8 měřice Inu. Pole se třetím rokem úhořila. Přebytečné obilí se prodávalo v Dřevohosticích; potřebné dřiví se kupovalo od vrchnosti.

Poněvadž proti výsledkům měření byly námitky, byla provedena revize, jejíž výsledky byly zapsány do rustikálního katastru z r. 1756. Podle nich obec vlastnila 59 měřic polí a 85 měřic pastvin. Celkem bylo naměřeno rustikální (poddanské) půdy: 934 5/8 staromoravských měřic poli 10 3/8 staromoravských měřic zahrad 85 staromoravských měřic pastvin a luk na 57 1/4 vozu sena.

Až do r. 1750 panská půda nebyla zdaněna, ale r. 1750 byl proveden soupis panské (dominíkální) půdy a příjmů vrchnosti, tzv. dominikálni katastr. Velkostatek neměl v Radkovech žádné pozemky, každoročně platilo se mu však z Radkov: 11 zl. 22 kr. úroku o sv. Jiří z gruntů, o sv. Janu 4 zl. 12 kr. úroku a 11 zl. z poli a 1 zl. 12 kr. úroku za úroční vejce, o sv. Václavu 9 zl. 3 kr. z gruntů, a za slepice 2 zl. 12 kr, o sv. Martinu 2 zl. 52 kr. úroku a 2 zl. 12 kr. za slepice, o vánocích 12 zl. 44 kr. úroku a 6 zl. 36 kr. za slepice, za nešenkováni panského vína 15 zl. 31 kr.

Robotovalo 18 sedláků týdně po 3 dny s třemi koňmi, 3 podsedci týdně 3 dny pěšky a mlynář týdně 2 dny pěšky. Snížené roboty měl dědičný rychtář, který robotoval za rok tři dny s dvěma koňmi a burmistr, který robotoval za celý rok 12 dní v roce s 3 koňmi.

I když zdanění panské půdy, třebas jen polovinou toho, jak byl zdanén rustikál, bylo pokrokem, docházelo k častým stížnostem poddaných do útisku ze strany vrchnosti. Proto byla r. 1775 vypracována tzv. urbariální fasse, v níž u každé usedlosti bylo zapsáno, jaké má majitel povinnosti.

Podle urbariální fasse se platilo v Radkovech z půllánu 22 zl. 28 kr. 3 den. daně, vrchnosti pak v masopust 15 kr. 3 den., o sv. Jiří 34 kr, o sv. Duchu 6 kr. 3 den., o sv. Václavu 33 kr. 3 den., o sv. Martinu 2 zl. 24 kr., o vánocích 1 zl. 2 kr, 1 den., z luk o sv. Janu 21 kr., za nekonáni hlásky (stráže při zámku) 13 kr. 3 den., za osvobození při sbírání kmínu 2 kr. 3 den., za neodbíráni panského vína 49 kr. Pololáník robotoval od sv. Jana do sv. Václava týdně 6 dní s třemi koňmi nebo 6 dní pěšky, v čas žní 6 dní pěšky s dvěma osobami; od sv. Václava do sv. Jana tři dny s 3 nebo 4 koňmi nebo tři dny pěšky.

Z podsedku se platilo daně 7 zl. 34 kr. 2 den., vrchnosti o masopustě 5 kr. 1 den., o sv. Jiří 11 kr. 2 den., o sv. Duchu 2 kr. 2 den., o sv. Václavu 10 kr. 2 den., o sv. Martinu 48 kr. 2 den., o vánocích 19 kr. 2 den., z polí a lukosv. Janu 15 kr. 2 den., za nekonání hlásky 5 kr. 1 den., za nesbírání kmínu 1 kr. 2 den., a za neodbíráni panského vína 16 kr. 1 den. Podsedník robotoval od sv. Jana do sv. Václava týdně 6 dní pěšky, zbytek roku týdně 3 dny pěšky.
Domkář platil dané 13 kr. 1 den., robotoval týdně po celý rok 1 den pěšky.

Dřevohostíckému faráři odvádělo desátku 18 půlláníků po 1 kopě pšenice a 1 kopě ovsa, tři podsednlci po 20 snopech pšenice a 20 snopech ovsa a mlynář 1 méřici žitné mouky.

Obavy ze selských bouří a snaha pomoci zemědělství vynutily si vydání nového robotního patentu z r. 1775 a poddaným bylo dáno na vybranou, zda chtějí zůstat při dosavadních robotách či zvolit si roboty podle nového patentu. Poddaní si vesměs volili nové roboty, jen svobodníci, dědiční rychtáři a určitá část domkářů volila staré roboty, které byly pro ně výhodnější. V Radkovech všichni poddaní se přihlásili k robotám podle nového robotního patentu (r. 1777). Odtud nadále robotoval pololáník po celý rok týdně tři dny s dvěma koňmi a mimoto od sv. Jana do sv. Václava ještě 1 den v týdnu pěšky. Podsedník týdně po celý rok 2 a půl dne pěšky. Domkáři č. 1,2, 4, 5, 26 a 27 za celý rok 26 dní pěšky a domkáři č. 28, 29, 30 a 31 za ceiý rok 13 dni pěšky.

Z polních tratf se jmenují r. 1756 Na záhumení, Na Stříbrnčiku, U dřevohostických lánů, Od Sovadska, Na Kadlovsku, Na kričkách, Na Lhotsku a U Lhotky. Luční trati: Pode vsí, Nazámlejní, Na nivách a Vejhon.

K novému vyměřování pozemků došlo r. 1789 a na jeho základě byl sepsán tzv. josefský katastr, který měl dvě novinky: nečinil rozdíl mezi půdou rustikální a půdou dominikální (obojí byla zdaněna stejně; na Radkovsku však žádných dominikálních pozemků nebylo) a zaváděl tzv katastrální obce.

R. 1789 obec radkovská vlastnila 37 jiter 1450 sáhů pozemků. V celém radkovském katastru bylo naměřeno 414 jiter 1568 sáhů pozemků s hrubým výnosem 3 111 zí. 39 1/4 kr., pozemková daň byla vyměřena na415zl. 8 3/4 kr.

Dosti podrobný popis obce (k účelům daňovým) se zachoval z r. 1843. Píše se tu:
Ves Radkov leží na potoku Moštěnce; katastr měří 447 jiter 101 sáhů. Ves je obklopena zahradami, v severní části katastru jsou louky a pastviny, na jihovýchodě je orná půda a pás pastvin. Obec je přifařena a příškolena do Dřevohostic, kam dochází 32 školních dětí.
V Radkově obývá 106 mužů a 108 žen, celkem 214 obyvatel v 35 domech a v 45 rodinách, z nichž se 45 živí rolnictvím, dvě řemeslem a jedna obojím. Jejich potravou jsou hlavně mléčné a moučné produkty, dvakrát týdně bývá maso; pije se pivo a něco kořalky. Ve větší usedlosti bývá služka.

Dobytka se napočetlo r. 1843 - 89 koní, 4 voli, 57 krav, 52 telat, 137 vepřů a 20 husí; k tomu něco pernaté zvěře. Přebytečný dobytek se prodává na trhu v Dřevohosticích. V létě se dobytek vyhání na pastvu. Koně se pěstují k obdělávání polí a na prodej, krávy pro mléko, vepři pro výkrm. Ve větší usedlosti bývá 5 koní, 3 krávy, 2 telata a 6 vepřů. Péči hospodářů, kterou věnují dobytku, je třeba pochválit.

Říčka Moštěnka žene mlýn o dvou složeních, přináší úrodný náplav a tím více prospívá nežli Škodí. Cesty jsou ve špatném stavu. Zemědělské produkty se prodávají na trzích v Lipníku a v Dřevohosticích. Vcelku bylo naměřeno: využité půdy - 430 jiter 1562 sáhů, nevyužité půdy - 2 jitra 1539 sáhů, neplodné půdy -13 jiter 200 sáhů.

Pěstuje se: pšenice, žito, ječmen, oves, hrách, čočka, brambory, jetel, vikev, konopí, len, proso, zelenina a řepa. V zahradách rostou švestky, hrušky a jabloně. V poslední době přibylo pěstění brambor a jetele. Půda je dobře obdělávána, zejména hnojena. Louky jsou čištěny každoročně. Pastviny se ponechávají přírodě. Zvláštní péče je věnována zahradám. Zlepšení zemědělství brání špatná půda. Citelný je nedostatek lesa. Žito a oves jsou dobré kvality, pšenice a brambory jen prostřední. K půllánu se Čitá 18 až 19 jiter polí, k čtvrtlánu 6 až 8 jiter, mlynář má 9 jiter poli. Domků je ve vsí 13. Desátek se dává dřevohostickému faráři. Domy jsou jen přízemní a z nepálených cihel, krytyjsou doškem. R. 1842 celá obec vyhořela.


KAPITOLY Z MINULOSTI OBCE RADKOV

Hovoříme-li o dějinách - historii obce, máme na mysli běh událostí, které jsou již zachyceny v písemných pramenech. Ale místa, na nichž se rozkládají dnešní vsi a města, byla většinou osídlena již dávno předtím. Bylo tomu tak i v Radkovách a Radkově Lhotě. Na polích kolem obou obcí se objevily archeologické nálezy, které ukazují, že zde žili dávní zemědělci již asi v 5. tisíciletí před naším letopočtem. Dosvědčují to nálezy jejich primitivních kamenných nástrojů, právě tak jako další nástroje ukazují, že v těchto místech sídlily zemědělské a pastevecké rody kolem r. 2000 př. n. I, Pole kolem Radkov a Radkovy Lhoty jsou zatím jediným místem na Záhoří, kde se vyskytly archeologické nálezy, které patří tak zvané kultuře laténské, jejímiž nositeli byli Keltové (Gallové). Žili v našich zemích v posledních stoletích př. n. I a opevněné město (oppidum) na nedalekém Hostýne, vystavěné Kelty, naznačuje, že jejich vliv na východní Moravě byl nemalý. Podle nálezů laténské keramiky a dalších předmětů se dá soudit, že nedaleko dnešních Radkov byla osada, která jistě měla pro tehdejší osídlení značný význam, protože ležela na trase dávné a dobře známé obchodní cesty, jež se nazývala jantarová stezka. Slovanské osídlení není z přímého okolí Radkov zatím doloženo.

V předešlé stati o dějinách obce je vypsána historie Radkov podle písemných dokladů - pramenů dosud uchovaných ve státních archivech. Obsahují údaje o obci od r. 1371. Jsou tedy k dispozici písemné materiály, které potvrzují existenci obce Radkov již před 600 lety. Protože však, jak bylo uvedeno v předchozí části, již v r. 1371 se píše o obci jako o majetku, který si držitelé předávali, je možné se domnívat, i když pro to nejsou písemné doklady, že tato obec musela vzniknout dávno předtím.

Radkovy byly poddanskou vsi a život jejich obyvatel nebyl lehký. Teprve za vlády císaře Josefa II. (1780 -1790) bylo v r. 1781 zrušeno nevolnictví, takže až od té doby se mohli poddaní stěhovat bez zvláštního povolení vrchnosti, mohli se bez jejího povolení ženit, posílat syny na učení řemeslu nebo na studie. Do té doby si vrchnost libovolně brala poddanskou chasu do svých služeb a rodiče nemohli o svých dětech svobodně rozhodovat. Ale i když již bylo zrušeno nevolnictví, robota trvala dále. Teprve po dalším půlstoletí, ke konci vlády císaře Ferdinanda V. (1835 - 1848) byla v červenci 1848 zrušena i robota. Poddaný mohl věnovat všechny síly práci na svém hospodářství, když byl za nevelkou náhradu zproštěn svých povinnosti k vrchnosti. Zrušení roboty bylo nejvýznamnějším výtěžkem bouřlivého roku 1848.

Snad se někdo pozastaví nad tímto úvodem a pomyslí si, že nebyl nutný. Uvážíme-li však, že obyvatelé naší obce po celá staletí, od samého jejího vzniku, se převážně zabývali zemědělstvím, pochopíme, že není na újmu, osvěžíme-li si v paměti aspoň stručně obtíže, které museli překonávat. Zpočátku ani nebyli majiteli svých usedlostí; teprve roku 1772 získali zákupním právem své grunty, v roce 1781 přestali být nevolníky a konečně v roce 1848 byli zbaveni roboty. Uvědomíme-li si všechny okolnosti, pochopíme, proč si tak vážili své půdy, oceníme, že mnohé rody držely své usedlosti po celá staletí. V předešlé stati byl podán přehled držitelů jednotlivých usedlostí v dřívějších dobách. V následujících řádcích je tento přehled doplněn a doveden až do dnešní doby.

VZPOMÍNKY

Tam pod lesem v údolíčku leží rodná víska má a v ní stojí přerozkošně kaplička nám milená. Tak začíná báseň, napsaná před více jak padesáti léty, o nebojácném činu Radkovských, kteří za první světové války ukryli zvon z místní kaple a zachránili jej tak před válečnou rekvizici rakouských úřadů. Ta básnička se mi vždycky líbila. Naplňovalo mne hrdostí, že pocházím z dědiny, jejíž občané nebyli zbabělci. Kdykoliv si však na její úvodní verš vzpomenu, vybaví se mi v mysli pohled z návrší pod dřevohostickým lesem, odtamtud, kde začíná alej do Nahošovic, přes pole na Nivách, dolů na zregulovaný potok s Nedbalovým mlýnem, na louky na Predevsí, za nimi na poslušně seřazená stavení, obklopená stodolami, v husté zeleni zahrad s typickou úzkou véžkou uprostřed; dále na trochu vyvýšené chalupy na Klíně a potom na radkovská pole, mírně zvlněná, táhnoucí se téměř k lesu Březí. A nad tím vzhlíží do kraje modravý Hostýn s bílým kostelem. Vedle něho Kelčský Javorník protahuje hřeben hostýnských hor do ztracena někam k Valašskému Meziříčí. Nebyl by však tento pohled úplný bez bílé silnice vedoucí z Radkov podél Baďurova kříže přes nevelký kopec Šiškovec do městečka Drevohostic, se kterým jsou Radkovjané spjati.

Co krásných vzpomínek a dojmů z mého dětství a mládí se k těmto místům pojí. Nic na svétěje nemůže nahradit; ani milionová evropská města s uměleckými památkami, poklady, ani krásy našich hor či půvabná beskydská příroda, ve které již žiji řadu let.

Po té silnici jsme chodívali každou neděli "na hrubou" - chlapci Janáčkovi, študentovi, Chytilovi, Kratochvílovi, Foukalovi, Mikeškovi, Kaďourkovi.ztěch o něco starších Pepíkové Bijů a Mikešků, Tonek Zemánků, Mojmír Ležáků, Metodek Vrtělků a dále děvčata - Janáčkovy, Študentovy, Chytilovy, Kratochvílovy, Gajdošíkovy, Vašinovy, Kudlíkovy, Mikšovy. I jiní. Ti nechť mi prominou, že nejsou uvedeni. Co to bylo radosti, smíchu, veselí a škádlení, někdy u Horsáků v cukrárně, jindy "u býka" na pivu, anebo na dobré házené za sokolovnou.

Po té silnici nás vezli naše rodiče na křest, když jsme spatřili světlo světa, chodili po ní mnozí do měšťanky, jezdili na kolech do práce, po ní jsme jeli složit manželský slib - ten nejvážnější krok do života, po ní jsme doprovázeli své nejdražší na poslední cestě.

Radkovská pole jsou dobrá a úrodná. Dávají radkovským živobytí. Na nich nás učili rodiče tvrdé práci a tvrdému životu. Těm vděčí mnozí z nás za lepší život, než měli naši rodiče, ať už pracujeme na družstevních lánech, v továrnách či kancelářích. Dodnes si pamatuji jejich názvy: Nádkliní, Nádelhotí, Padělky, Díly, Skříčky, Karlovska, Karlovečka, Široké, Nádbraní, Predevsí atd. Mnohokrát jsem je přešel za minulé války, když se radkovský katastr zceloval, se strýcem Františkem Vrtělkou, který zatloukal do země kolíky a s Antonínem Kovaříkem, se kterým jsme dělali vyměřujícím inženýrům figuranty. Téměř každé prázdniny jsem rodičům na poli pomáhal. Dnes se mi zdá, když se nad ŠlŠkovcem zastavím, že dole na Nivách nad potokem seče můj starý tatínek a za nim odebírá moje dobrá matka. A ještě jedna vzpomínka na radkovská pole. Jednoho krásného letního dne, bylo to někde na Karlovskách, ukázala mi moje matka 9 kostelních věží. Zkuste je někdy napočítat. Pamatuji si Hostýn, Dřevo ho štice, Dub za Přerovem, Pavlovice, Soběchleby atd.

Nikdy mi nevadilo, že Radkovy jsou malá obec, že by jejich obyvatelé se vešli ve městě do dvou činžáků. Je to však obec pěkná, úhledná. Stavení jsou postavena čelem k návsi, přes kterou jde okresní silnice. Na té návsi - po našem na dědině - se odehrávaly během roku důležité projevy, zejména kulturní a za našich dob i sportovní. Před popeleční středou se tu "vodíval medvěd", stavěl se tu před 1. květnem máj, který se musel ve dne v noci hlídat, potom se konalo jeho kácení. Konaly se tu všechny důležité slavnosti, jako např. tzv. záhorská svatba se všemi záhorskými zvyky a obyčeji. A to nebylo jen tak. Jezdili se na ni dívat lidé ze širokého okolí, protože šlo o nemalou akci, na kterou si leckde netroufli.

"Na dědině" jsme se naučili koncem dvacátých let hrát fotbal. Nic nám nevadilo, že přes hřiště vedía okresní silnice a obecní cesta, že horní branku tvořila stará váha před hospodou a kámen, dolní elektrický sloup a kabát některého hráče, že nebylo pomezních a autových čar, že nám nikdo nepískal, že jsme občas museli přerušit hru, protože jelo auto nebo néjaký povoz. Tu také došlo k prvnímu rozdělení malých radkovských kopáčů na sparťany a slávisty. Kolikrát jsem si vzpomněl na toto hřiště, když jsem přihlížel v minulých letech utkáním na Letné nebo ve Vršovicích v Praze.

Než nelze přitom nevzpomenout i pozdější dobu, kdy jsme už byli dospělí mládenci, na dobu za války. Tehdy více než kdy jindy se radkovská mládež dala dohromady; v zimních měsících hrávala divadelní představení (pod vedením Mařenky Chytilové a Aničky Foukalové), v letních měsících hráli chlapci kopanou na svém hřišti, které si sami vybudovali na Klíně. V r. 1944 byli nejlepší na celém Záhoří, vyhráli tzv. "záhorskou ligu". Na divadelních představeních se učili veřejně vystupovat, správně česky mluvit, společensky žít, mít rád uměni apod. Když se divadelní představení nehrávala, pořádaly se taneční zábavy "U Chytilků" v hospodě nebo v zahradách (tzv. výlety), dříve u Nedbalů, potom u Kratochvílů a posléze u Chytilů (na kopci). Hospoda malá, ale stačila. V koutě hrálo pět muzikantů, na lávkách pod okny seděla děvčata, u "šentysu" postávali chlapci a okny dovnitř nahlížely panímámy.

Do radkovské školy jsem chodil 5 let (1925 - 1930). i jí patří moje vzpomínky. Škola byla dvojtřídní. Zdálo by se, co se v ní vlastně mohlo naučit. A přece: když jsem odešel s Rudkou Foukalovým na gymnasijní studia, ještě po třech i čtyřech letech jsme těžili z vědomostí, které nám vštípil tehdejší pan řídicí učitel Bedřich Hrabal, zatímco mnozi studenti z pětitříď nich škol nestačili.

Byl jsem velmi potěšen, když jsem obdržel dopis s tím, abych něco o Radkovách - ze vzpomínek - napsal. Jde o moji rodnou obec - domov. Ten je nejmilejší a nejkrásnější končinou na zemi. Je středem všech našich myšlenek a všech vzpomínek až po hrob. Proto i já mám Radkovy rád. Z toho pohledu nechť je posuzováno těchto několik vzpomínek, napsaných neumělou rukou.


Nakonec verše Bohdana Kaminského:

Zde všechno ke mně mluví řečí jinou,
než vylhaná jsou cizích lidí slova,
zde všechno pro mne upomínky chová,
a vzpomínky ty vlídně zevšad kynou.
Zde každá cesta známá mi a milá,
mez každá v poli - upomínka svěží,
má mladost jak by se mno tady byla,
Já cítím ji, jak tady v rodném kraji
se k duši mé a srdci mému hlásí,
a pohádky tak plné též snů krásy,
zas duši moji světlem zalévají.

Frenštát p. Radhoštěm, v březnu 1970
Dr. JAN CHYTIL